Prejsť na obsah
Dianie na fakulte

 : Michal Jelínek MA
 : Metasketching
 : doc. Ing. Peter Oláh, ArtD.

Ideace je kreativní proces generování, vývoje a komunikování nových nápadů, kde jako
nápad se rozumí základní prvek myšlenkového procesu, které může být vizuální, konkrétní
či abstraktní. Vizuální ideace je pak definována jako počáteční krok při procesu navrhování,
a nejen v oborech designu, ale i architektury a dalších. Nejznámější formou vizuální ideace
je skicování, většinou vnímané jako kresba volnou rukou. Kresba zde má však roli
zachycení nápadu, nikoliv pozorované reality či jevu.Přesto, že jde o neoddělitelnou
součást tvůrčího procesu, bývá ideace často odsuzována do jakési šedé zóny, nejasně
popisována zástupnými výrazy jako jsou například fantazie, inspirace či talent. Je až s
podivem, jak málo systematické pozornosti bylo tomuto tématu donedávna věnováno.
Je nesporné, že originalita a inovační faktor vždy byly důležité (nejen) napříč tvůrčími obory
jako je design či architektura. Nicméně samotná materializace nápadu do podoby
srozumitelné ilustrace vyžadovala poměrně velké úsilí a znalosti, a tak bylo nutné dostupné
prostředky a čas úměrně rozložit mezi vlastní ideaci a následnou realizaci nápadu do formy
návrhu. Díky rostoucí dostupnosti digitálních nástrojů usnadňujících tvorbu dokumentů/
artefaktů, může být ideaci věnováno mnohem více prostoru a pozornosti. A nejde zdaleka
jen o nástroje CAD, CAID či BIM, které jsou dnes již obecně dostupné a propracované
natolik, že je poměrně snadné je používat a přispívají tak k výraznému ulehčení procesu
navrhování. Dnes se k těmto technologiím přidává například generativní modelování,
organická optimalizace struktur a aktuálně také umělá inteligence. Zejména posledně
jmenovaná technologie přispívá ke zkrácení času potřebného ke tvorbě artefaktu velmi
významně. Díky strojovému učení lze během okamžiku změnit stínování, denní dobu,
materiály, barvy, ale i upravit tvar, a v neposlední řadě pak také výsledek prezentovat ve
vhodné stylizaci, ať už realistické či umělecké.
Nejen díky tomu role ideace získává stále více na důležitosti. Například rostoucí regulace
bezpečnostních a ekologických parametrů vede k výrazné unifikaci produktové diverzity
napříč celým spektrem dopravních prostředků. Zejména pak automobilový design je
vystaven rostoucímu tlaku na originalitu, a na odlišení se od konkurence. Dalším takovým
postiženým je i segment zábavního designu. Jak filmový, tak herní průmysl je přímo
postaven na “překvapivosti” výtvarného obsahu, a tak se nelze divit že nároky na kreativitu
designérů jsou v tomto oboru velmi vysoké.

Teoretická část:
Bill Buxton ve své knize Sketching User Experiences definuje proces skicování, tedy
ideace, pomocí několika základních vlastností, jako například přítomnost minimálních
detailů, víceznačnost, sugestivnost nebo gesto. Podle Buxtona má skica být spíše
naznačující než vysvětlující. Buxton je dokonce znám tím, že trestal své studenty za příliš
pěkné kresby, aby tak zdůraznil preferenci obsahu, byť nejasného, nad formou. Tyto
parametry jsou zajisté zcela příznačné pro takto definovanou praxi, nicméně vysvětlení
mechaniky jejich fungování na vědecké úrovni byla až do nedávna velmi teoretická a
nejasná. Moderní neurověda, tak jako například díky práci Davida Eaglemana, tyto
mechanismy díky FMRI technologii poměrně dobře vysvětluje a propojuje je s příslušnými
oblastmi mozku. Neurovědec Donald D. Hoffman se mimo jiné také zabýval schopností
lidského mozku zpracovávat nejasné obrazové podněty a přiřazovat jim konkrétní významy,
čímž přispěl k teoriím kreativity obecně.
Přestože neurověda poskytuje ve většině případů poměrně vyčerpávající popisy
mechanismů vizuálně-prostorového vnímání, pro mnoho zůstávajících otázek je vhodnější
posuzovat ideaci i v kontextu kognitivních věd. Příkladem budiž práce na popisu modální a
amodální kompletace při vizuálním vnímání od Slobodana Markoviche z Univerzity
Belgrade, nebo práce Vinoda Goela či obecně výzkum Barbary Tverske, která je profesorkou
psychologie ve Stanford University, a která skicování postavila do role externalizace
myšlenkového procesu. Prof. Tverska mimo jiné již v osmdesátých letech pozorovala
architekty při skicování, a popsala jevy jako jsou verbalizace a fyzická gesta, která proces
ideace často provázela.

Výzkumná část:
Jak již bylo konstatováno, poslední vývoj napříč tvůrčími obory klade zvýšené
požadavky na nové a původní (tvarové) řešení. Vizuální ideace by se tedy měla stát
centrem naší pozornosti. S tím však vyvstávají nové otázky: Jakým způsobem mechanismy
vizuální ideace fungují? Jaká je v tomto případě role mozku a fyzického těla obecně?
Jakým způsobem lze ideaci podpořit a v neposlední řadě jak ji také vyučovat?

Cíle výzkumu
Cílem mé práce bude zjistit za jakých podmínek je proces vizuální ideace efektivní a
jaké techniky a metody přispívají k rozvoji tvůrčích schopností v rámci tohoto procesu. Tyto
poznatky budou posléze publikovány v ucelené podobě, společně s návrhem na metodu
výuky vizuální.

Hypotézy výzkumu
Hypotéza 1: Vizuální ideace je popsatelný jev s pevnými parametry.
Hypotéza 2: Mechanismy vizuální ideace jsou vědecky objasnitelné.
Hypotéza 3: Schopnost vizuální ideace je možné zušlechťovat ideace.
Hypotéza 4: Proces vizuální ideace lze digitálně podpořit a vyučovat.

Metody a organizace výzkumu
• Rešerše literatury v oblasti teorie umění a nových médií
• Interview s designéry, architekty a dalšími relevantními tvůrci
• Tvůrčí dílny
• Rešerše literatury a znalostí v oblasti neurovědy a kognitivních věd
• Porovnání pozorování, vyhodnocení dotazníků a interview
• Identifikace hlavních parametrů vizuální ideace